Závěť je odvolatelný projev vůle, kterým zůstavitel pro případ své smrti osobně zůstavuje jedné či více osobám alespoň podíl na pozůstalosti, případně i odkaz. Nejjistějším způsobem pořízení závěti je její sepsání ve formě notářského zápisu.
Závěť má přednost před děděním ze zákona. Jestliže zůstavitel sepíše platnou závěť a pořídí v ní o celé své pozůstalosti, nedojde k dědění ze zákona. Pořízením závěti může zůstavitel předejít majetkovým sporům mezi dědici po jeho smrti.
Sepsání závěti notářem oproti jiným formám dává jistotu, že závěť bude mít ty důsledky, které pořizovatel zamýšlel a pozůstalost bude skutečně podle jeho vůle projednána a rozdělena. Originál závěti sepsané notářem zůstává vždy uložen u notáře a údaj, že závěť byla sepsána, notář zapisuje do elektronické Evidence právních jednání pro případ smrti vedené Notářskou komorou České republiky.
Zůstavitel má právo závěť kdykoli zrušit.
Při pořizování závětí je třeba být si vědom práv nepominutelných dědiců. Těmi jsou děti zůstavitele a nedědí-li, pak jsou jimi jejich potomci. Pominutí nepominutelného dědice v závěti zakládá právo nepominutelného dědice na vyplacení jeho povinného dílu.
Nepominutelného dědice lze vydědit a tím jej zbavit i jeho práva na vyplacení povinného dílu. K vydědění ovšem musí být splněn některý ze zákonem stanovených důvodů.
Pro případ, že dědic dědictví nenabude, může zůstavitel ustanovit dědici náhradníka.
Zvláštním případem náhradnictví je tzv. svěřenské nástupnictví, které umožňuje zůstaviteli povolat za dědice určitou osobu (předního dědice) a současně určit, komu pozůstalost připadne po smrti tohoto dědice (následný dědic).
Zůstavitel může povolat správce pozůstalosti nebo její části, přičemž povolání správce pozůstalosti vyžaduje formu veřejné listiny – notářského zápisu. Zůstavitel může dále určit, jaké má správce povinnosti a zda i jak bude odměňován. Pokud je správci známo, že byl povolán za správce pozůstalosti, ujme se správy pozůstalosti, jakmile se dozví, že zůstavitel zemřel. Jinak se správce pozůstalosti ujme správy, jakmile je o tom vyrozuměn soudem. Správce vykonává prostou správu pozůstalosti, tudíž činí vše, co je nutné k zachování pozůstalostního majetku, který spravuje.
Určení správce pozůstalosti notář zapisuje do elektronické Evidence právních jednání pro případ smrti vedené Notářskou komorou České republiky.
Dovětkem se na rozdíl od závěti a dědické smlouvy neustanovuje dědic, ale činí se jiná opatření – zřizuje se odkaz, dědic či odkazovník se zatíží příkazem, omezí podmínkou apod. Dovětek může být pořízen buď současně se závětí nebo samostatně.
Pro tuto smlouvu zákon vyžaduje formu veřejné listiny – notářského zápisu.
Důsledkem zřeknutí se dědického práva je, že se dědic smlouvou uzavřenou se zůstavitelem ještě za života zůstavitele vyloučí z dědění. Zřeknutí se dědického práva působí i vůči potomkům dědice, který se zřekl svého dědického práva, pokud není ve smlouvě ujednáno něco jiného. Zřeknutí se dědického práva je možné i ve prospěch jiné osoby, avšak má se za to, že takové zřeknutí platí, jen stane-li se tato osoba dědicem.
Dědic, který je nepominutelným dědicem, se smlouvou se zůstavitelem může zříci také jen práva na povinný díl. Pokud v takovém případě zůstavitel pořídí pro případ smrti např. závětí, nebude se nepominutelný dědic moci domáhat svého povinného dílu z pozůstalosti. Nepořídí-li zůstavitel pro případ smrti, nepominutelný dědic, který se zřekl jen práva na povinný díl, dědí jako dědic ze zákonné dědické posloupnosti.
Dědickou smlouvu může uzavřít jen zletilý zůstavitel, který je plně svéprávný. Dědická smlouva musí být uzavřena ve formě veřejné listiny – notářského zápisu, jinak se na ni bude pohlížet jako na závěť, bude-li ovšem splňovat zákonem stanovené formální náležitosti závěti.
Dědickou smlouvu, jakožto dvoustranné právní jednání, nemůže zůstavitel jednostranně odvolat či zrušit. To dává smluvním dědicům vyšší (nikoli však stoprocentní) jistotu, že se skutečně jednou stanou dědici majetku podle smlouvy. Uzavřená dědická smlouva totiž neomezuje zůstavitele v nakládání s majetkem za jeho života, takže zůstavitel může majetek za života úplatně či bezúplatně převést dle svého uvážení i na jinou osobu než smluvního dědice.
Dědickou smlouvou nelze pořídit o celé pozůstalosti. Čtvrtina pozůstalosti musí zůstat volná, aby o ní zůstavitel mohl pořídit podle své zvlášť projevené vůle. Chce-li zůstavitel zanechat smluvnímu dědici i tuto čtvrtinu, může tak učinit závětí.
Dědickou smlouvu lze zrušit opět jen dvoustranným právním jednáním smluvních stran, a to buď zrušením bez dalšího, nebo sepsáním nové dědické smlouvy. Vždy se tak však musí stát formou veřejné listiny - notářského zápisu.
Zvláštním typem dědické smlouvy je dědická smlouva uzavřená mezi manžely nebo mezi snoubenci pro případ vzniku manželství, ve které se manželé nebo snoubenci navzájem povolávají za dědice nebo odkazovníky. Obdobně mohou uzavřít takovou smlouvu i registrovaní partneři.
Horská 97, 541 01 Trutnov
(+420) 732 224 225
(+420) 499 940 900
kancelar@notarkatu.cz
úřední hodiny
© Copyright 2022 JUDr. Michaela Jiroutová - Všechna práva vyhrazena
This site was started with Mobirise website theme